Desiluse

Ne, můj blog není jen o literární vznešenosti, je potřeba se občas vyjádřit k současnému společenskému dění i aktuálnější tvorbou, dejme tomu více otevřenou paradigmatu jakéhosi ohraničeného komentáře nejčastěji na sociálních sítích (ano, budu tomu říkat sociální tvorba). Jak se ale vyhnout té ohraničenosti?



Celkem jednoduše: abstraktnost, symbolika, otevřenost několika výkladům vyjádření...báseň. Báseň může vyjádřit konkrétní, na první pohled ohraničenou myšlenku, která ovšem čtenáři dodá přesah. To se pozná podle toho, kdy jde jednu myšlenku aplikovat například na více než jeden případ, na více než jedno období a zároveň v člověku vyvolá určitý pocit, který by měl být nadnesen pouhému komentáři. Báseň se tak někdy neobejde bez jistého rubáše, který čtenář musí nejdříve poodkrýt, zapřemýšlet nad významem a pochopit. Báseň je vlastně herectví v písmu. Vznešeně a zaobaleně prodáváte jednoduchou myšlenku. Umění. Řekněte herci, ať naprosto civilně vyřkne větu: "Štve mě náš premiér." A pak mu nařiďte, ať to vyjádří expresivně a dejte mu do ruky hrnek: "Víte jak moc mě štve náš premiér? Asi jako nechutně hořký lógr na dně zprvu lahodné kávy. Znáte ten pocit, kdy pijete fakt dobrého turka a najednou se vám mezi zuby dostanou ty odporné zbytky mletého kafe, které tak urputně zkřiví ústa do úšklebku, s kterým v tu chvíli nic neuděláte? Tak asi takto mě štve náš premiér."

Já si na svém blogu nehraji na herce, ale spisovatele, takže já to vyjádřím básní. Pokud jste pozorněji četli můj příspěvek, zjistíte, že báseň není aktuální jen pro současného premiéra...nakonec, napsal jsem ji o pár let nazpět...


P.S.: ilustrace je má, pořád se učím...


Potomkům.

Rudé slunce z rána,

lid vstává s velkou pílí,

všem omývají ruce - „Žádná špína, vše dokonale bílý!

Žijeme pod stínem svíce,

ve světě poklidu a kázně - „O tom jste přece snili!“

My chtěli tu mít krásně.


V dobách, kdy se kámoši, kmotrové a děvky prali

o bezednou poklonu našemu slovutnému králi,

lapeni ochotně jako Théseus v labyrintu,

žili jsme zbaběle jen z přeludů a mýtů.

Sluneční pole, tunely a zlaté kryty - „Tohle je vole známka prosperity!“

Mé milé děti,

vzpomeňte, kdy se póly obrátily

a někdo vyřknul - „Stát! Stát nám rozvrátili.“


Ach synku, synečku,

dnes jiný je hospodář,

kolečko rozbité,

za podraz honorář.


Ach synku, synečku,

jako kůl v ohradě,

za tvoje políčko…chlastáme na Hradě.


13 views

© 2018 by Kocmi. Proudly created with Wix.com

Navštivte také tyto stránky
Svět podle
Kocmi
Jelen Lumír
JAKO FAKT BOŽÍ BLOG
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now