Kam vyrazí Druhá kolona?

Možná se ptáte, co je to za novelu, proč ji řadím do žánrů sci-fi, když působí spíše jako historická fikce? Pokusím se vám na tuto otázku odpovědět v následujících řádcích. Skutečně se jedná o sci-fi... vlastně takovou retro sci-fi.


Připomeňme, že novela Druhá kolona se odehrává v 80. letech v československém pohraničí. Pro inspiraci prostředí sloužila lokalita, která se mi už roky vrývá pod kůži a to nejen svou atmosférou, ale i historickými skutečnostmi, které v ní zanechávají jisté jizvy.


Jde o lesy za městskou částí Břeclavi - Poštorná, konkrétně Boří les a oblast mezi železniční tratí, hraničním přechodem a bývalým areálem skutečné továrny na munici - "MUNA". Novela ovšem neobsahuje doslovně popsaná místa, ale fikci, tudíž není možné se podle ní řídit, pokud byste chtěli náhodou zdejší lesy navštívit.


Okolnosti novely:

Co mě k sepsání Druhé kolony vedlo? Fascinace něčím, co je obtížné popsat a zároveň něčím, co bylo součástí života mé rodiny. Tíha pohraničí v celé druhé polovině 20. století na vás v podstatě křičí, ale nikdo ji nechce slyšet.


Do nedávné doby byl Boří les územím, kam se obyčejný občan Československa nedostal jen tak. Bylo to vojenské pásmo, složené z drátů, pohraničních složek a hospodářských lesů. Pásmo, které obepínalo život, jenž v jeho blízkosti pulzoval, ať už jste šli na houby, jeli vlakem do nedalekých Valtic, autobusem, nebo pěšky kolem pohraničních hlídek z Úval do školy, nebo pracovali v přilehlých fabrikách či na vinicích. To vše na dosah rakouských hranic, svobody, ekonomické, materiální i duchovní prosperity.


Nejsilněji atmosféra Bořího lesa sálá v době podzimu a zimy. Když jedete v hrobovém tichu hnědo-šedým lesem, po starých, "hitlerosvkých" betonových cestách a občas narazíte na kanalizační tunely nebo železobetonové základy baráků pro vězně. To vše za všudypřítomných cedulí se symbolem munice a nápisem: "Nevstupujte do lesních prostorů, nebezpečí výbuchu munice."

Proč? Protože socialistická armáda po válce neměla geniálnější nápad, než původní nacistickou továrnu jednoduše vyhodit do povětří, což má dodnes za následek les o velikosti několika kilometrů čtverečních, plný nevybuchlých granátů a min.


Je logické, že za dobu v podstatě 50 let lidé nevěděli, jak to v lese vypadá, neznali jej, nevytvořili si k němu žádný vztah a tak se začaly šířit pověry a konspirační teorie o tajném podzemí, továrně na tajné zbraně, nebo snad existenci UFO. Zákaz je pro člověka už z podstaty to nejchutnější ovoce. Moje novela se zaměřuje na smyšlené události, z kterých se ovšem stává pravda.


Ta otázka, jak by to vypadalo, kdyby... je ve zmíněné atmosféře Bořího lesa příliš silná na to, abych ji nemohl dostat ven. Nerad bych, aby novela připomínala tak přímě absurdní vyústění jako u Stephena Kinga, přísahám, že se budu držet spíše při zemi a pokusím se nad příběhem zanechat háv čtenářovi nejistoty z nejednoznačnosti. Ale i tak dopředu avizuji, že jde o sci-fi, nebuďte tedy překvapeni.


P.S. k historickým reáliím: Odborníky či pamětníky myslivosti, armády a života v pohraničí 80. let vítám s otevřenou náručí, stejně jako jejich poznámky. Tento blog je pouze platformou pro mou tvorbu, nikoliv finálním výsledkem a proto očekávám, že do svých zveřejněných příběhů budu nadále zasahovat.


3 views0 comments

© 2018 by Kocmi. Proudly created with Wix.com

Navštivte také tyto stránky
Svět podle
Kocmi
Jelen Lumír
JAKO FAKT BOŽÍ BLOG
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now