Prequel románu alias tematická volavka

Informace se dělí na relevantní a irelevantní, stejně jako přístup společnosti k nim.



Jedna strana společnosti pracuje s informacemi tak, že pomocí nich dokáže měnit chod světa, myšlení lidí, institucí, směřování států, firem.

Druhá strana společnosti si myslí, že zpracovává relevantní informace, ale přitom jsou pro ně irelevantní. Pro tuto část světa se tak informace stává reálně naprosto nepodstatnou nebo také nehodnotnou, ač si myslí opak.


Informace jsou cennější, než puška a náboje. Žijeme v konfliktech, které se odehrávají ve virtuálním světě. Proč? Nejen, že jsou zde dostupné informace o každém z nás. Ale každý z nás je součástí virtuálního světa, jakoby byl reálný. Pararealita a informační simulace světa.


Velká část světové globální společnosti využívající média a internet, má v podstatě stejně omezený pohled na svět, jako nejchudší lidé ve slumech. Na základě běžně dostupných informací si vytváříme představu světa a pokud nemáme možnosti a prostředky se za tuto informační stěnu podívat, nezbývá nám nic jiného, než této simulaci věřit.


Odborné vědecké studie, poznatky, varování, reálné fotografie a videa náhle ztrácí svou hodnotu reality a stávají se součástí pořadníku informací, na které člověk naráží.

Stalo se, že již nerozhoduje, jak kvalitní a odborná studie je, kdo ji napsal, jaká instituce vydala. Důležitější je, zda pochází z okruhu našich informačních zdrojů, kterým zdánlivě věříme, že jsou pravdivé. Zdrojů, které jsou sekundární, mnohdy i terciální. A také záleží na obsahu, zda koresponduje s naší vidinou světa nebo nikoliv.


Můžeme naprosto reálně věřit v budoucnost, kde smrt milionů lidí zapříčiní směs přesně mířených irelevantních informací, které se budou snažit o zavedení umělého konfliktu.

Konflikty, které vypukly v naší historii, obvykle měly prokazatelný původ. Dají se i celkem věrohodně popsat jejich etapy. Dnes to již tak zjevné není a nikdy nebude. Budeme se bránit nepříteli, o němž nic nevíme. Nevíme, na jaké straně stojí, co si myslí a proč na nás útočí. Budeme vnímat jen jeho a naši vlastní nenávist vůči sobě navzájem.


Odosobnělý konflikt, odosobnělá společnost. Živí zombie. Svět poputuje dál, jako bychom tu nebyli, protože po nás nezůstane nic víc, než skelety unifikovaných domů a dopravní infrastruktury. Bude někdo za sto let vědět, k čemu sloužily? Těžko, jelikož informace se vypaří jako nízká hladina vody na rozpáleném asfaltu.

0 views

© 2018 by Kocmi. Proudly created with Wix.com

Navštivte také tyto stránky
Svět podle
Kocmi
Jelen Lumír
JAKO FAKT BOŽÍ BLOG