Slaměnka pro Prahu

 

1 Praha-Smíchov – exteriér, nádraží, neděle 24. 3. 1935, den.

 

Emil Sláma čeká na nádraží v Praze-Smíchově. Je opřen o zábradlí a kouří cigaretu.

V dálce slyší vlak, který několikrát zahouká a v momentě, kdy jej i vidí, cigaretu uhasí a začne se přibližovat k nástupišti. Okolo proudí dav lidí.

                       

Sláma – slovo v pozadí

Můj bratranec, Hans Stroh přijel z Mnichova na Smíchovské nádraží v roce 1935. Po smrti mého otce, a nakonec i matky před čtyřmi lety, jsem k němu a jeho rodině měl velmi blízko. Chvíli to vypadalo, že skončím u něj, v železářství. Ale jeho podnik mu Němci podpálili. Shořel celý dům, kde žily další tři rodiny. Jen zázrakem se nikomu nic nestalo. Věci se v Německu velmi rychle změnily. Jsem rád, že přijel.

 

Vlak zastavuje, Sláma se snaží přes lidi zahlédnout bratrance Stroha, který vystupuje z vlaku. Sláma na něj několikrát mávne, dokud jej Stroh nespatří. Oba dva se usmějí.

                                              

Sláma – slovo v pozadí

Byli jsme jedna z mála židovských rodin, která Čechy měla opravdu ráda. Ostatní se nad nimi ušklebovali. Velká část českých Židů se hlásila k německé obcovací řeči a ze začátku republiky se na ni dívali s nedůvěrou. Vztahy se naštěstí změnily k lepšímu a my jsme se chopili příležitosti, která se nám konečně naskytla ve svobodném, demokratickém světě. Československo byla skvělá země. Viděl jsem ji jako Ameriku uprostřed Evropy.

 

Sláma se Strohem se obejmou, Sláma Stroha nadzvedne nad zem, kočkují se jako malí kluci. Chytí se kolem ramen a odcházejí z nástupiště.

                                              

Sláma – slovo v pozadí

Takže to nakonec dopadlo tak, že já měl zaměstnávat Hanse. Bezdětný starý mládenec, který se může celé dny i noci přehrabovat v účetních papírech, to byl někdo, koho jsem prostě nemohl odmítnout. Uměl dobře česky, dětství strávil v Praze a v Mnichově se pár Čechů taky našlo. Především to byla má rodina. Rodina, která se stále ztenčovala.

 

 

2 Praha-Smíchov – exteriér, před nádražím.

 

Sláma Strohovi pomáhá s kufrem. Před nádražím se pohybuje velké množství lidí, u zdi sedí prodejkyně keramických hrnců, vedle pak krajkářka.

 

Stroh

Řeknu ti, je to takové symbolické. Po celou cestu až k hranicím Čech pršelo. A pak jen slunce. Mám žízeň.

 

Sláma

Půjdem na pivo. A nejlíp na Malou.

 

Stroh

Ano, tati.

 

Sláma

Na Malou Stranu, vole. Mávej na drožku, jinak nám nezastaví.

 

3 interiér autodrožky

 

Sláma se Strohem dosedají na zadní sedadla.

 

Sláma

K Hotelu Na Kampě.

 

Stroh

Tak jak tu jdou kšefty? Bohatneš?

 

Sláma

Od doby, co se v Praze bojkotují německé likérky, tu máme pré. Postavili jsme nový sklad a sudy budeme vozit na druhý břeh Vltavy v loďce. Jako ti vinaři v Portu. Ušetří to spoustu času.

 

Stroh

A co ty moje sestřenice zlaté? Jak se mají?

Sláma

Jedna je úřednice. Ta druhá zpívá. Dnes večer si ji zajdeme poslechnout do salonu v hotelu. A mají se dobře, neměj strach. Ty se budeš mít taky.

 

4 interiér hotelového salonu, neděle 24. 3. 1935, noc         

 

V salonu hraje pianista, je tu větší množství lidí. Sláma se Strohem přichází dovnitř, sundávají si klobouky a kabáty. Uvítá je číšník.

                                              

Číšník

Pánové jsou dva?

 

Sláma

Zatím ano, ale jestli by šlo pro tři?

 

Číšník 

Samozřejmě. Kabáty vám odložím v šatně.

 

Číšník odkládá kabáty na pult u šatnářky a kývne na ni, ať se o ně postará. Pak ukáže hostům na jejich místa.

 

Číšník

Tady, prosím.

 

Sláma a Stroh usedají ke stolu. Stroh se ještě ve stoje rozhlíží, protože vidí ženu s pavími pery.

 

Stroh

Viděl jsi to?

           

Sláma

Já vím. V úterý má zase pštrosa.

 

Stroh

To je mi ptáček.

                       

Číšník

Ochutnáte vaši dnešní dodávku?

 

Sláma

To se ví, že jo. A dvě piva, prosím.

 

Číšník

Hned to bude. Slečna Bedřiška vystoupí za čtvrt hodinky.

 

Sláma

Děkujem.

 

Stroh

Díky. Seš tu jako pán. Že ty jsi ten hotel koupil?

 

Sláma

Nekoupil. Ale třeba za rok, kdo ví… Sem se chodí na tu naši Slaměnku. Nejlepší žitný destilát v Praze. Příští měsíc otevíráme expedici na Moravě. Konkurence slivovici.

 

Sláma vytahuje cigaretu a nabízí i Strohovi. Připaluje mu.

                                              

Sláma

A co ty? Jestli o tom nechceš mluvit, nemusíš. Ani ze zdvořilosti.

 

Stroh

Je mi úzko, Emile. Cestou přes Bavory jsem se potil jako prase před porážkou. Našel jsem ale dobrého padělatele, nikdo by nic nepoznal. Pravé doklady jsem měl přišité k podvazku. Potřebuju se zbavit těch padělaných.

 

Sláma

Vezmu si je a spálím. Neboj. Jestli je ti úzko z té cesty…

 

Stroh

Ne. Ze všeho. Poslední měsíce jsem hodně pil. Několikrát jsem procházel po Max-Joseph Brücke a říkal si, že skočím.

 

Sláma

Ty seš blbej. Dyť to není ani žádná výška.

 

Stroh

Já vím. Přemýšlel jsem nad závažím. Abych nevyplaval.

 

Sláma

Stálo by ti to za to? Když máš tady takový ostrov svobody?

 

Stroh

Nevím, kde jsou, Emile. Celý dům byl vybrakovaný. Všechno rozbité. Nepřišel mi žádný dopis, nikdo ze sousedů nic neviděl.

 

Sláma

Nemohli někam odejít? Sousedi si všimli, že je otevřeno a sami se pustili dovnitř?

 

Stroh

Ne. Je jim sedmdesát, kam by šli? Prostě je sebrali. Otec v paranoie neustále chodil do banky, každý den. Podle mě si mysleli, že ji chce vykrást.

 

Sláma

Přece by šli hned i po tobě, ne?

 

Stroh

Možná ne, díky tomu novému jménu. Ale určitě u mě už byli, není problém si to na úřadě dohledat. Za to dám krk, že u mě…

 

Číšník

Tak, prosím, pánové.

 

Stroh

…Odjel jsem na poslední chvíli, Emile… Rodiče už neuvidím. Nikdy.

 

Stroh se rozpláče. Sláma mu podává panáka a dívá se kolem sebe. Stroh se snaží co nejrychleji uklidnit. Vypije panáka a popotáhne z cigarety.

V pozadí přichází k mikrofonu Bedřiška Slámová a společně s trumpetistou a pianistou začne zpívat serenádu. Stroh i Sláma se za Bedřiškou otočí. Sláma se usměje, Stroch si setře slzy a usmívá se taky.

 

5 interiér hotelového salonu, neděle 24. 3. 1935, noc

 

Bedřiška zpívá v triu. Na závěr všichni v sále tleskají, včetně Slámy a Stroha, jeden z nich i zahvízdá. Bedřiška si obou všimne, usměje se a zamává jim.

 

Stroh

Bože, ta vyrostla. Je z ní kus ženské.

 

Sláma

Musíme je obě chránit Hansi. Je to poslední část rodiny, která nám zbyla.

 

6 interiér redakce Lidových novin, neděle 24. 3. 1935, noc

 

Novinář sedí za psacím strojem, v ústech má cigaretu a vehementně píše článek.

 

Novinář – slovo v pozadí

Pokud se týká pokusů o diktaturu pravice, poslanec Hampl upozornil, že u nás takové snahy nejdou provádět přímo, a proto se dějí oklikami. O tom svědčí různé experimenty stran, které ještě před rokem šly proti dělníkům a pokoušejí se nyní organisovat před volbami dělnictvo. Příkře se řečník vyslovil o Henleinově hnutí, které pokládá za jeden z prostředků hitlerovské rozpínavosti. Při nastávajících volbách, jichž vypsání možno očekávat ve velmi krátké době, půjde o víc než o mandát. Zápas se musí vyhrát tak, aby se pravice zřekla diktátorských choutek.

 

Novinář se opře o židli, popotáhne a oklepe cigaretu. Okolo jde šéfredaktor.

 

Šéfredaktor

Už to máš? Předej to sekretářce, musím odejít.

 

Novinář

Ano. Jen poslední odstavec. Dejte mi minutku!

 

Novinář dopíše odstavec, vytáhne papír ze stroje a dívá se na něj.

 

7 interiér bytu Slámových - jídelna, pondělí 25. 3. 1935, ráno

 

Sláma si čte Lidové noviny u stolu a pije kávu. Do jídelny přichází neustrojený Stroh. Sláma se mu posmívá.

 

Sláma

Z naší Slaměnky kocovina nebývá. Pokud jí člověk nevypije tolik, co ty.

 

Stroh

A to jsem myslel, že mám napito. Ale spalo se mi dobře. V kolik hodin vyrážíme? Mm… výborná káva.

 

Sláma

Za patnáct minut. Ale ještě jdu na paroplavební společnost, kvůli těm sudům. Tak se potkáme v mé kanceláři. Paní Humlová tě tam zavede a dá ti druhou kávu.

 

Přichází Bedřiška, spoře oděná, rozcuchaná. Sláma se na to dívá nelibě. Bedřiška si sedá ke stolu, nalije si kávu a ukousne suchý chleba.

 

Bedřiška

Co je? Nebudu se doma ustrojovat jak do kláštera. Vždyť jste mě oba učili čůrat, když jsem byla děcko.

 

Stroh

Jo. Na kluka.

 

Bedřiška po Strohovi hodí kůrku od chleba.

 

Sláma

Já vůbec nic neříkám.

 

Bedřiška

Ale jinak tě vidím ráda, bratránku. Ech! Proč musím propít půlku toho, co si vydělám?! Ne, moment, kdybys nepřijel, tak bych upíjela jen jednu skleničku průměrného šampaňského. Takže za to může Hans!

 

Sláma

Nekřič.

                                              

Stroh

A víš co? Ty ses nezměnila od té doby, co jsi bosá hulákala na celou ulici, že jsme ti foukli popel z kamen do vlasů. Šijou s tebou všichni čerti.

 

Stroh hodí svou kůrku od chleba po Bedřišce, která ji pohotově odrazí. Kůrka nakonec skončí ve Slámově šálku kávy.

 

Sláma

Bedřichu, do prdele!

 

Bedřiška

Promiň, já ti to vyperu. Ve skříni máš ještě jednu naškrobenou. Slyšel jsi to, Hansi? Bedřichu mi říká vždycky, když ho něčím naštvu. Bedřiško nezní tak hnusně... A já mám dneska volno! Kdy dorazíte domů?

 

Stroh

Doufám, že co nejdřív. Už pár let mi není chození po ulici příjemné.

 

Bedřiška

Tady jsou lidi fajn. Ale jestli chceš, můžu jít s tebou. Nikdo si tě ani nevšimne. Emile?! Dneska se tu zastaví Marie na večeři.

 

Sláma

Já vím. Postaráš se o to, že ano? A neřvi pořád.

 

Bedřiška

Ano. Je libo celerovou polívku a nudle s mákem, bratránku?

 

Stroh

Promiň, Bedřiško, ale na jídlo teď zrovna nemyslím.

 

Sláma se vrací z ložnice v nové košili. Upravuje si vázanku a obléká sako. Pak přistoupí k Bedřišce a políbí ji na čelo.

 

Sláma

Běžím. Hezké dopoledne. Adresu máš, Emile, hlas se u paní Humlové. A… postarám se o to.

 

Bedřiška poslední slova zaregistruje a dívá se na oba dva tázavým pohledem. Sláma odchází a Stoch jen pokrčí rameny a dopíjí kávu.

 

8 interiér Pražské paroplavební společnosti – schodiště a foyer, pondělí 25. 3. 1935, dopoledne

 

Sláma kvapem přichází do budovy. Po cestě potkává iženýra Holého, který stejně kvapem z budovy odchází.

 

Sláma

Pane inženýre. Pane inženýre?!

 

Holý

Pane Sláma. Zdravím vás. Ehm…, my máme schůzku?

 

Sláma

Ano, máme schůzku, za pět minut.

 

Holý

Aha… no, vidíte, a já mám schůzku s německým obchodním atašé. Tak co teď, že.

 

Sláma

Pane inženýre, domlouvali jsme se předevčírem. Potřebuji se jen ujistit…

 

Holý

Ano, já vím, ty sudy s alkoholem. No, já jsem vám už řekl, že je špatná doba a naše lodě neplují tak často, takže problém vyřešen, zavazet nám na vodě nebudete, když to tak řeknu.

 

Sláma

Dobře. Tak já se tedy stavím zítra ve stejnou dobu? Potřebuji váš podpis, abychom mohli začít nakládat. Jste poslední.

 

Holý

Ale jo, jo, jistě. Já to klidně podepíšu hned, tady.

 

Sláma z kufříku vytahuje papíry a pero. Holý se dívá na papíry a nakonec nepodepíše.

 

Holý

Ale pane Sláma, přece jenom se zítra stavte. Musíme něco probrat. Možná to je fáma… jde o vaši sestru. Marii na státních drahách. Chtěl bych si něco ujasnit. Marie, ona je dobrá duše. Hrozně hodná dívka. Nemějte jí to za zlé. Nebojte, bude to jen na chvíli, zítra vám to podepíšu.

 

Sláma

Co je s Marií?

 

Holý

Zítra v tuto dobu, na shledanou.

 

9 exteriér dvorku Slámovi palírny, pondělí 25. 3. 1935, dopoledne

 

Zaměstnanci koulí sudy do skladu. Stroh pomalu přechází přes dvůr, dívá se na práci zaměstnanců a dvorek, nakonec dorazí ke dveřím cihlové budovy. Tam narazí na paní Humlovou, která přišla vylít vodu z vázy a vyhodit suché květiny.

 

Humlová

Přejou si řídícího? Přinde hnedka.

 

Stroh

Paní Humlová? Jsem jeho bratranec, Hans Stroh.

 

Humlová

Jo ták. Jak? Vstoch?

 

Stroh

Stroh. To je německy sláma, víte.

 

Humlová

Ježiš, to je blbý jméno. Kafe si dáte?

 

Stroh

Jo, je blbý. Dám, dám.

 

Vchází dovnitř.

 

10 interiér bytu Slámových, hostinský pokoj, pondělí 25. 3. 1935, dopoledne

 

Detail na noční stolek vedle postele, na němž leží několik fotografií a bible. V pozadí otevírá dveře Bedřiška Slámová a pomalu prochází pokojem ke stolku. Její ruka bere fotografie. Následuje několik střihů na obličej Bedřišky a fotografie, na nichž jsou rodiče Stroha.

Opět střih na stolek, kam Bedřiška odkládá fotografie a odchází z pokoje. Chvíli se nic neděj a pak se opět vrací ke stolku se svými fotkami, které přikládá k ostatním a srovná je. Opět odchází.

 

11 interiér bytu Slámových, jídelna, pondělí 25. 3. 1935, dopoledne

 

Bedřiška se vrací do jídelny a poleká se. Za stolem sedí Marie a skládá si rukavičky na stůl.

                                              

Bedřiška

Já jsem se tě lekla. Chodíš jak duch. Co tady děláš tak brzy? Co se stalo? Proč bulíš?

 

Marie

Já jsem něco udělala. Pod tlakem jsem něco řekla o strýci Hansovi.

 

Bedřiška

Co. Co jsi řekla.

 

Marie

Dostali jsme informaci od německého Gestapa, že přijede na Smíchov, a že ho mají četníci zadržet v zájmu ochrany Německé říše a poslat zpátky do Německa.

 

Bedřiška

Jak ses to dozvěděla?

 

Marie

Přišel seznam osob panu řídícímu. Všimla jsem si toho náhodou. Řekla jsem mu, že je to můj strýc, že nic neudělal, přimlouvala jsem se za něj.

 

Bedřiška

Pane bože, Marie.

 

Marie

Já mu věřím. Pan řídící je Čech, je to hodný člověk, jinak bych za ním nešla. Začala jsem panikařit, poznal na mě, že se něco děje a zeptal se. A já jsem to nevydržela. Co jsem měla udělat?

 

Bedřiška

Nic. Já nevím. Co on s tím zmůže?

 

Marie

Myslela jsem, že se s četníky domluví. Já vím, že jim přišel stejný dopis, a že Hanse nezastavili, ale co, když už to ví úplně všichni?

 

Bedřiška

Neboj. Tady se mu nic nestane. S bráchou to určitě nějak zařídili. Určitě na to mysleli. A řídící taky není nějaký zlosyn. Musíš o tom bráchovi a Hansovi říct, ano? Ať s tím počítají. Co už. Nic s tím neuděláme. Pojď mi pomoct s vařením. A nech ty rukavice.

 

Marie

Jsou mokrý. Neměla jsem kapesník, tak jsem si do nich utírala slzy.

 

Bedřiška

Maruš, ty bys nemohla být tajný agent.

 

12 interiér palírny, pondělí 25. 3. 1935, dopoledne

 

Sláma stojí u jednoho z kotlů a dívá se na falešné doklady. Je na nich napsáno jméno Alois Goldbach a fotka jeho bratrance Hanse.                                           

                                              

Sláma

Že ty si vybíráš tak blbá jména.

 

Doklady přiloží do ohně a dívá se, jak hoří.

 

13 interiér kanceláře palírny, pondělí 25. 3. 1935, dopoledne

 

Stroh sedí u stolu Slámy, popíjí kávu a pročítá si papíry. Přichází paní Humlová.

                                              

Humlová

Emile vás hledá, je v palírně. Máte za ním skočit.

 

Stroh

Už jdu. Paní Humlová, nevíte, kolik tu je zaměstnanců?

 

Humlová

Šest. Proč?

 

Stroh

Jen tak.

           

Humlová

Chtěj šetřit? Že vy budete účetní?

 

Stroh

Že vy dokážete všechno tak dobře trefit.

 

Humlová

Znám lidi, Praha nebo Berlín, to máte jedno. Všichni myslí podobně.

 

14 interiér palírny, pondělí 25. 3. 1935, dopoledne

 

Sláma stále stojí u kotle. Přichází jeden ze zaměstnanců – Aleš Vávra.

                                  

Vávra

Pane Sláma, dneska už máme hotovo, tak jsme se chtěli zeptat, jestli je možný to tu zabalit? Zůstanou tu dva kluci, ti mladí.

 

Sláma

Máte ještě deset minut, Vávra. To si tu flašku rumu nemůžete jednou přes den odpustit? Mazejte. Zítra nástup na minutu přesně, nebo vám strhnu plat. Nebudu vám zbytečně platit nedochvilnost a dluhy za mariáš!

 

Vávra

Nebojte, pane Sláma. Dneska budu střídmej. Zejtra, jako vždycky.

 

Sláma

Jako vždycky.

Přichází Stroh a míjí se s Vávou u východu.

 

Vávra

Dobrej.

                                              

Stroh

Dobrej. Jak jsi pořídil?

 

Sláma

Nijak. Nebo spíš hůř, než jsem mohl.

 

Stroh

Co se stalo?

                       

Sláma

Nemám podpis a něco je s Marií. Ale to budu řešit až zítra.

 

Stroh

Myslíš, že něco na drahách?

           

Sláma

Co když na tebe vydali zatykač? Co, když to Marie vyslepičila?

 

Stroh

Změním si jméno.

 

Sláma

Potěš koště.

 

Stroh

Sláma.

 

Sláma

Jen přeložíš to, které si tvůj otec sám změnil..., že vy se v tom tak vyžíváte. Tady tě za Stroha nikdo stíhat nebude. Podívej. Goldbach se změní v prach, prach se změní v kouř a kouř ohřeje mok. Takže tě pak vypijem.

 

Stroh

Děkuju.

 

Sláma

Nemáš za co děkovat.

 

Stroh

Zvládá to tady těch šest lidí?

 

Sláma

Zatím jo. Proč?

 

Stroh

Díval jsem se už do účetnictví. Jestli to zvládnete v pěti, můžeš jeden roční plat investovat jinam, třeba do většího automobilu. Na Moravu cesta dlouhá. Výsledky jsou dobré, ale tento kousek tam chybí.

 

Sláma

A počítal jsi svůj plat?

Stroh

Jo. Dával bys mi o polovinu míň. Což jsem ochoten zkousnout.

 

Sláma

To bys dělal skoro zadarmo.

 

Stroh

Dělám tu za to, že jsi mi zachránil život. I kdyby to bylo jen za teplo, postel a stravu.

 

Sláma

Takže mám někoho vyhodit.

 

Stroh

Jen ti radím. Neříkám, že musíš.

 

Sláma

Nechám si to projít hlavou. Pojď, ukážu ti to tady.