Slaměnka pro Prahu
1 Praha-Smíchov – exteriér, nádraží, neděle 24. 3. 1935, den.
Emil Sláma čeká na nádraží v Praze-Smíchově. Je opřen o zábradlí a kouří cigaretu.
V dálce slyší vlak, který několikrát zahouká a v momentě, kdy jej i vidí, cigaretu uhasí a začne se přibližovat k nástupišti. Okolo proudí dav lidí.
Sláma – slovo v pozadí
Můj bratranec, Hans Stroh přijel z Mnichova na Smíchovské nádraží v roce 1935. Po smrti mého otce, a nakonec i matky před čtyřmi lety, jsem k němu a jeho rodině měl velmi blízko. Chvíli to vypadalo, že skončím u něj, v železářství. Ale jeho podnik mu Němci podpálili. Shořel celý dům, kde žily další tři rodiny. Jen zázrakem se nikomu nic nestalo. Věci se v Německu velmi rychle změnily. Jsem rád, že přijel.
Vlak zastavuje, Sláma se snaží přes lidi zahlédnout bratrance Stroha, který vystupuje z vlaku. Sláma na něj několikrát mávne, dokud jej Stroh nespatří. Oba dva se usmějí.
Sláma – slovo v pozadí
Byli jsme jedna z mála židovských rodin, která Čechy měla opravdu ráda. Ostatní se nad nimi ušklebovali. Velká část českých Židů se hlásila k německé obcovací řeči a ze začátku republiky se na ni dívali s nedůvěrou. Vztahy se naštěstí změnily k lepšímu a my jsme se chopili příležitosti, která se nám konečně naskytla ve svobodném, demokratickém světě. Československo byla skvělá země. Viděl jsem ji jako Ameriku uprostřed Evropy.
Sláma se Strohem se obejmou, Sláma Stroha nadzvedne nad zem, kočkují se jako malí kluci. Chytí se kolem ramen a odcházejí z nástupiště.
Sláma – slovo v pozadí
Takže to nakonec dopadlo tak, že já měl zaměstnávat Hanse. Bezdětný starý mládenec, který se může celé dny i noci přehrabovat v účetních papírech, to byl někdo, koho jsem prostě nemohl odmítnout. Uměl dobře česky, dětství strávil v Praze a v Mnichově se pár Čechů taky našlo. Především to byla má rodina. Rodina, která se stále ztenčovala.
2 Praha-Smíchov – exteriér, před nádražím.
Sláma Strohovi pomáhá s kufrem. Před nádražím se pohybuje velké množství lidí, u zdi sedí prodejkyně keramických hrnců, vedle pak krajkářka.
Stroh
Řeknu ti, je to takové symbolické. Po celou cestu až k hranicím Čech pršelo. A pak jen slunce. Mám žízeň.
Sláma
Půjdem na pivo. A nejlíp na Malou.
Stroh
Ano, tati.
Sláma
Na Malou Stranu, vole. Mávej na drožku, jinak nám nezastaví.
3 interiér autodrožky
Sláma se Strohem dosedají na zadní sedadla.
Sláma
K Hotelu Na Kampě.
Stroh
Tak jak tu jdou kšefty? Bohatneš?
Sláma
Od doby, co se v Praze bojkotují německé likérky, tu máme pré. Postavili jsme nový sklad a sudy budeme vozit na druhý břeh Vltavy v loďce. Jako ti vinaři v Portu. Ušetří to spoustu času.
Stroh
A co ty moje sestřenice zlaté? Jak se mají?
Sláma
Jedna je úřednice. Ta druhá zpívá. Dnes večer si ji zajdeme poslechnout do salonu v hotelu. A mají se dobře, neměj strach. Ty se budeš mít taky.
4 interiér hotelového salonu, neděle 24. 3. 1935, noc
V salonu hraje pianista, je tu větší množství lidí. Sláma se Strohem přichází dovnitř, sundávají si klobouky a kabáty. Uvítá je číšník.
Číšník
Pánové jsou dva?
Sláma
Zatím ano, ale jestli by šlo pro tři?
Číšník
Samozřejmě. Kabáty vám odložím v šatně.
Číšník odkládá kabáty na pult u šatnářky a kývne na ni, ať se o ně postará. Pak ukáže hostům na jejich místa.
Číšník
Tady, prosím.
Sláma a Stroh usedají ke stolu. Stroh se ještě ve stoje rozhlíží, protože vidí ženu s pavími pery.
Stroh
Viděl jsi to?
Sláma
Já vím. V úterý má zase pštrosa.
Stroh
To je mi ptáček.
Číšník
Ochutnáte vaši dnešní dodávku?
Sláma
To se ví, že jo. A dvě piva, prosím.
Číšník
Hned to bude. Slečna Bedřiška vystoupí za čtvrt hodinky.
Sláma
Děkujem.
Stroh
Díky. Seš tu jako pán. Že ty jsi ten hotel koupil?
Sláma
Nekoupil. Ale třeba za rok, kdo ví… Sem se chodí na tu naši Slaměnku. Nejlepší žitný destilát v Praze. Příští měsíc otevíráme expedici na Moravě. Konkurence slivovici.
Sláma vytahuje cigaretu a nabízí i Strohovi. Připaluje mu.
Sláma
A co ty? Jestli o tom nechceš mluvit, nemusíš. Ani ze zdvořilosti.
Stroh
Je mi úzko, Emile. Cestou přes Bavory jsem se potil jako prase před porážkou. Našel jsem ale dobrého padělatele, nikdo by nic nepoznal. Pravé doklady jsem měl přišité k podvazku. Potřebuju se zbavit těch padělaných.
Sláma
Vezmu si je a spálím. Neboj. Jestli je ti úzko z té cesty…
Stroh
Ne. Ze všeho. Poslední měsíce jsem hodně pil. Několikrát jsem procházel po Max-Joseph Brücke a říkal si, že skočím.
Sláma
Ty seš blbej. Dyť to není ani žádná výška.
Stroh
Já vím. Přemýšlel jsem nad závažím. Abych nevyplaval.
Sláma
Stálo by ti to za to? Když máš tady takový ostrov svobody?
Stroh
Nevím, kde jsou, Emile. Celý dům byl vybrakovaný. Všechno rozbité. Nepřišel mi žádný dopis, nikdo ze sousedů nic neviděl.
Sláma
Nemohli někam odejít? Sousedi si všimli, že je otevřeno a sami se pustili dovnitř?
Stroh
Ne. Je jim sedmdesát, kam by šli? Prostě je sebrali. Otec v paranoie neustále chodil do banky, každý den. Podle mě si mysleli, že ji chce vykrást.
Sláma
Přece by šli hned i po tobě, ne?
Stroh
Možná ne, díky tomu novému jménu. Ale určitě u mě už byli, není problém si to na úřadě dohledat. Za to dám krk, že u mě…
Číšník
Tak, prosím, pánové.
Stroh
…Odjel jsem na poslední chvíli, Emile… Rodiče už neuvidím. Nikdy.
Stroh se rozpláče. Sláma mu podává panáka a dívá se kolem sebe. Stroh se snaží co nejrychleji uklidnit. Vypije panáka a popotáhne z cigarety.
V pozadí přichází k mikrofonu Bedřiška Slámová a společně s trumpetistou a pianistou začne zpívat serenádu. Stroh i Sláma se za Bedřiškou otočí. Sláma se usměje, Stroch si setře slzy a usmívá se taky.
5 interiér hotelového salonu, neděle 24. 3. 1935, noc
Bedřiška zpívá v triu. Na závěr všichni v sále tleskají, včetně Slámy a Stroha, jeden z nich i zahvízdá. Bedřiška si obou všimne, usměje se a zamává jim.
Stroh
Bože, ta vyrostla. Je z ní kus ženské.
Sláma
Musíme je obě chránit Hansi. Je to poslední část rodiny, která nám zbyla.
6 interiér redakce Lidových novin, neděle 24. 3. 1935, noc
Novinář sedí za psacím strojem, v ústech má cigaretu a vehementně píše článek.
Novinář – slovo v pozadí
Pokud se týká pokusů o diktaturu pravice, poslanec Hampl upozornil, že u nás takové snahy nejdou provádět přímo, a proto se dějí oklikami. O tom svědčí různé experimenty stran, které ještě před rokem šly proti dělníkům a pokoušejí se nyní organisovat před volbami dělnictvo. Příkře se řečník vyslovil o Henleinově hnutí, které pokládá za jeden z prostředků hitlerovské rozpínavosti. Při nastávajících volbách, jichž vypsání možno očekávat ve velmi krátké době, půjde o víc než o mandát. Zápas se musí vyhrát tak, aby se pravice zřekla diktátorských choutek.
Novinář se opře o židli, popotáhne a oklepe cigaretu. Okolo jde šéfredaktor.
Šéfredaktor
Už to máš? Předej to sekretářce, musím odejít.
Novinář
Ano. Jen poslední odstavec. Dejte mi minutku!
Novinář dopíše odstavec, vytáhne papír ze stroje a dívá se na něj.
7 interiér bytu Slámových - jídelna, pondělí 25. 3. 1935, ráno
Sláma si čte Lidové noviny u stolu a pije kávu. Do jídelny přichází neustrojený Stroh. Sláma se mu posmívá.
Sláma
Z naší Slaměnky kocovina nebývá. Pokud jí člověk nevypije tolik, co ty.
Stroh
A to jsem myslel, že mám napito. Ale spalo se mi dobře. V kolik hodin vyrážíme? Mm… výborná káva.
Sláma
Za patnáct minut. Ale ještě jdu na paroplavební společnost, kvůli těm sudům. Tak se potkáme v mé kanceláři. Paní Humlová tě tam zavede a dá ti druhou kávu.
Přichází Bedřiška, spoře oděná, rozcuchaná. Sláma se na to dívá nelibě. Bedřiška si sedá ke stolu, nalije si kávu a ukousne suchý chleba.
Bedřiška
Co je? Nebudu se doma ustrojovat jak do kláštera. Vždyť jste mě oba učili čůrat, když jsem byla děcko.
Stroh
Jo. Na kluka.
Bedřiška po Strohovi hodí kůrku od chleba.
Sláma
Já vůbec nic neříkám.
Bedřiška
Ale jinak tě vidím ráda, bratránku. Ech! Proč musím propít půlku toho, co si vydělám?! Ne, moment, kdybys nepřijel, tak bych upíjela jen jednu skleničku průměrného šampaňského. Takže za to může Hans!
Sláma
Nekřič.
Stroh
A víš co? Ty ses nezměnila od té doby, co jsi bosá hulákala na celou ulici, že jsme ti foukli popel z kamen do vlasů. Šijou s tebou všichni čerti.
Stroh hodí svou kůrku od chleba po Bedřišce, která ji pohotově odrazí. Kůrka nakonec skončí ve Slámově šálku kávy.
Sláma
Bedřichu, do prdele!
Bedřiška
Promiň, já ti to vyperu. Ve skříni máš ještě jednu naškrobenou. Slyšel jsi to, Hansi? Bedřichu mi říká vždycky, když ho něčím naštvu. Bedřiško nezní tak hnusně... A já mám dneska volno! Kdy dorazíte domů?
Stroh
Doufám, že co nejdřív. Už pár let mi není chození po ulici příjemné.
Bedřiška
Tady jsou lidi fajn. Ale jestli chceš, můžu jít s tebou. Nikdo si tě ani nevšimne. Emile?! Dneska se tu zastaví Marie na večeři.
Sláma
Já vím. Postaráš se o to, že ano? A neřvi pořád.
Bedřiška
Ano. Je libo celerovou polívku a nudle s mákem, bratránku?
Stroh
Promiň, Bedřiško, ale na jídlo teď zrovna nemyslím.
Sláma se vrací z ložnice v nové košili. Upravuje si vázanku a obléká sako. Pak přistoupí k Bedřišce a políbí ji na čelo.
Sláma
Běžím. Hezké dopoledne. Adresu máš, Emile, hlas se u paní Humlové. A… postarám se o to.
Bedřiška poslední slova zaregistruje a dívá se na oba dva tázavým pohledem. Sláma odchází a Stoch jen pokrčí rameny a dopíjí kávu.
8 interiér Pražské paroplavební společnosti – schodiště a foyer, pondělí 25. 3. 1935, dopoledne
Sláma kvapem přichází do budovy. Po cestě potkává iženýra Holého, který stejně kvapem z budovy odchází.
Sláma
Pane inženýre. Pane inženýre?!
Holý
Pane Sláma. Zdravím vás. Ehm…, my máme schůzku?
Sláma
Ano, máme schůzku, za pět minut.
Holý
Aha… no, vidíte, a já mám schůzku s německým obchodním atašé. Tak co teď, že.
Sláma
Pane inženýre, domlouvali jsme se předevčírem. Potřebuji se jen ujistit…
Holý
Ano, já vím, ty sudy s alkoholem. No, já jsem vám už řekl, že je špatná doba a naše lodě neplují tak často, takže problém vyřešen, zavazet nám na vodě nebudete, když to tak řeknu.
Sláma
Dobře. Tak já se tedy stavím zítra ve stejnou dobu? Potřebuji váš podpis, abychom mohli začít nakládat. Jste poslední.
Holý
Ale jo, jo, jistě. Já to klidně podepíšu hned, tady.
Sláma z kufříku vytahuje papíry a pero. Holý se dívá na papíry a nakonec nepodepíše.
Holý
Ale pane Sláma, přece jenom se zítra stavte. Musíme něco probrat. Možná to je fáma… jde o vaši sestru. Marii na státních drahách. Chtěl bych si něco ujasnit. Marie, ona je dobrá duše. Hrozně hodná dívka. Nemějte jí to za zlé. Nebojte, bude to jen na chvíli, zítra vám to podepíšu.
Sláma
Co je s Marií?
Holý
Zítra v tuto dobu, na shledanou.
9 exteriér dvorku Slámovi palírny, pondělí 25. 3. 1935, dopoledne
Zaměstnanci koulí sudy do skladu. Stroh pomalu přechází přes dvůr, dívá se na práci zaměstnanců a dvorek, nakonec dorazí ke dveřím cihlové budovy. Tam narazí na paní Humlovou, která přišla vylít vodu z vázy a vyhodit suché květiny.
Humlová
Přejou si řídícího? Přinde hnedka.
Stroh
Paní Humlová? Jsem jeho bratranec, Hans Stroh.
Humlová
Jo ták. Jak? Vstoch?
Stroh
Stroh. To je německy sláma, víte.
Humlová
Ježiš, to je blbý jméno. Kafe si dáte?
Stroh
Jo, je blbý. Dám, dám.
Vchází dovnitř.
10 interiér bytu Slámových, hostinský pokoj, pondělí 25. 3. 1935, dopoledne
Detail na noční stolek vedle postele, na němž leží několik fotografií a bible. V pozadí otevírá dveře Bedřiška Slámová a pomalu prochází pokojem ke stolku. Její ruka bere fotografie. Následuje několik střihů na obličej Bedřišky a fotografie, na nichž jsou rodiče Stroha.
Opět střih na stolek, kam Bedřiška odkládá fotografie a odchází z pokoje. Chvíli se nic neděj a pak se opět vrací ke stolku se svými fotkami, které přikládá k ostatním a srovná je. Opět odchází.
11 interiér bytu Slámových, jídelna, pondělí 25. 3. 1935, dopoledne
Bedřiška se vrací do jídelny a poleká se. Za stolem sedí Marie a skládá si rukavičky na stůl.
Bedřiška
Já jsem se tě lekla. Chodíš jak duch. Co tady děláš tak brzy? Co se stalo? Proč bulíš?
Marie
Já jsem něco udělala. Pod tlakem jsem něco řekla o strýci Hansovi.
Bedřiška
Co. Co jsi řekla.
Marie
Dostali jsme informaci od německého Gestapa, že přijede na Smíchov, a že ho mají četníci zadržet v zájmu ochrany Německé říše a poslat zpátky do Německa.
Bedřiška
Jak ses to dozvěděla?
Marie
Přišel seznam osob panu řídícímu. Všimla jsem si toho náhodou. Řekla jsem mu, že je to můj strýc, že nic neudělal, přimlouvala jsem se za něj.
Bedřiška
Pane bože, Marie.
Marie
Já mu věřím. Pan řídící je Čech, je to hodný člověk, jinak bych za ním nešla. Začala jsem panikařit, poznal na mě, že se něco děje a zeptal se. A já jsem to nevydržela. Co jsem měla udělat?
Bedřiška
Nic. Já nevím. Co on s tím zmůže?
Marie
Myslela jsem, že se s četníky domluví. Já vím, že jim přišel stejný dopis, a že Hanse nezastavili, ale co, když už to ví úplně všichni?
Bedřiška
Neboj. Tady se mu nic nestane. S bráchou to určitě nějak zařídili. Určitě na to mysleli. A řídící taky není nějaký zlosyn. Musíš o tom bráchovi a Hansovi říct, ano? Ať s tím počítají. Co už. Nic s tím neuděláme. Pojď mi pomoct s vařením. A nech ty rukavice.
Marie
Jsou mokrý. Neměla jsem kapesník, tak jsem si do nich utírala slzy.
Bedřiška
Maruš, ty bys nemohla být tajný agent.
12 interiér palírny, pondělí 25. 3. 1935, dopoledne
Sláma stojí u jednoho z kotlů a dívá se na falešné doklady. Je na nich napsáno jméno Alois Goldbach a fotka jeho bratrance Hanse.
Sláma
Že ty si vybíráš tak blbá jména.
Doklady přiloží do ohně a dívá se, jak hoří.
13 interiér kanceláře palírny, pondělí 25. 3. 1935, dopoledne
Stroh sedí u stolu Slámy, popíjí kávu a pročítá si papíry. Přichází paní Humlová.
Humlová
Emile vás hledá, je v palírně. Máte za ním skočit.
Stroh
Už jdu. Paní Humlová, nevíte, kolik tu je zaměstnanců?
Humlová
Šest. Proč?
Stroh
Jen tak.
Humlová
Chtěj šetřit? Že vy budete účetní?
Stroh
Že vy dokážete všechno tak dobře trefit.
Humlová
Znám lidi, Praha nebo Berlín, to máte jedno. Všichni myslí podobně.
14 interiér palírny, pondělí 25. 3. 1935, dopoledne
Sláma stále stojí u kotle. Přichází jeden ze zaměstnanců – Aleš Vávra.
Vávra
Pane Sláma, dneska už máme hotovo, tak jsme se chtěli zeptat, jestli je možný to tu zabalit? Zůstanou tu dva kluci, ti mladí.
Sláma
Máte ještě deset minut, Vávra. To si tu flašku rumu nemůžete jednou přes den odpustit? Mazejte. Zítra nástup na minutu přesně, nebo vám strhnu plat. Nebudu vám zbytečně platit nedochvilnost a dluhy za mariáš!
Vávra
Nebojte, pane Sláma. Dneska budu střídmej. Zejtra, jako vždycky.
Sláma
Jako vždycky.
Přichází Stroh a míjí se s Vávou u východu.
Vávra
Dobrej.
Stroh
Dobrej. Jak jsi pořídil?
Sláma
Nijak. Nebo spíš hůř, než jsem mohl.
Stroh
Co se stalo?
Sláma
Nemám podpis a něco je s Marií. Ale to budu řešit až zítra.
Stroh
Myslíš, že něco na drahách?
Sláma
Co když na tebe vydali zatykač? Co, když to Marie vyslepičila?
Stroh
Změním si jméno.
Sláma
Potěš koště.
Stroh
Sláma.
Sláma
Jen přeložíš to, které si tvůj otec sám změnil..., že vy se v tom tak vyžíváte. Tady tě za Stroha nikdo stíhat nebude. Podívej. Goldbach se změní v prach, prach se změní v kouř a kouř ohřeje mok. Takže tě pak vypijem.
Stroh
Děkuju.
Sláma
Nemáš za co děkovat.
Stroh
Zvládá to tady těch šest lidí?
Sláma
Zatím jo. Proč?
Stroh
Díval jsem se už do účetnictví. Jestli to zvládnete v pěti, můžeš jeden roční plat investovat jinam, třeba do většího automobilu. Na Moravu cesta dlouhá. Výsledky jsou dobré, ale tento kousek tam chybí.
Sláma
A počítal jsi svůj plat?
Stroh
Jo. Dával bys mi o polovinu míň. Což jsem ochoten zkousnout.
Sláma
To bys dělal skoro zadarmo.
Stroh
Dělám tu za to, že jsi mi zachránil život. I kdyby to bylo jen za teplo, postel a stravu.
Sláma
Takže mám někoho vyhodit.
Stroh
Jen ti radím. Neříkám, že musíš.
Sláma
Nechám si to projít hlavou. Pojď, ukážu ti to tady.